INCI 101: jak číst složení kosmetiky

Etiketa na zadní straně krému nebo séra bývá to poslední, co si člověk před koupí přečte – a přitom je to jediné místo, kde značka nemůže nic přikrášlit. Rozumět tomu, co se za jednotlivými názvy skrývá, je základní nástroj, jak si udělat vlastní úsudek o kosmetice, ne se spoléhat jen na slova „přírodní" nebo „čistý" na obalu.

Co je INCI

INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients) je mezinárodní systém pojmenování kosmetických složek. V Evropské unii je jeho použití na etiketě povinné – díky tomu má stejná složka stejný název bez ohledu na zemi či značku, a lze ji tak dohledat a porovnat.

Dvě věci, které z toho vyplývají:

  • Latinské názvy označují rostlinné složky v jejich botanickém stavu – např. Lavandula Angustifolia Oil je levandulový olej.
  • Anglické/chemické názvy označují zpracované nebo syntetické látky – např. Glycerin, Sodium Hyaluronate nebo Tocopherol (vitamin E).

Ani jedna kategorie sama o sobě neznamená „lepší" nebo „horší" – rozdíl je v původu a způsobu zpracování, ne v bezpečnosti či účinnosti.

Pořadí má smysl

Složky se na etiketě uvádějí v sestupném pořadí podle koncentrace – tedy podle množství, jaké je v produktu obsaženo. Platí to ale jen do koncentrace 1 %. Pod touto hranicí už mohou být složky uvedeny v libovolném pořadí.

Prakticky to znamená: první tři až pět položek na seznamu tvoří většinu produktu (často voda, emulgátory, hlavní oleje). Aktivní složky, které značky rády zdůrazňují v marketingu, se pak často nacházejí až dál v seznamu – a to samo o sobě nic nevypovídá o jejich (ne)funkčnosti, protože i nízké koncentrace mohou být účinné.

Co znamená „Parfum" nebo „Fragrance"

Tento zápis kryje směs vonných látek, jejichž přesné složení je chráněno jako obchodní tajemství. Ne všechno se ale skrývá – evropská legislativa vyžaduje, aby látky se známým alergenním potenciálem byly uvedeny samostatně, pokud přesáhnou stanovený limit.

Tady se navíc právě teď něco mění: od poloviny roku 2026 se povinný seznam alergenů, které musí být na etiketě uvedeny jmenovitě, rozšiřuje z 26 na zhruba 80 látek. V praxi to znamená, že etikety nových produktů budou v příštích měsících postupně obsahovat podrobnější výčet vonných složek než dosud – nejde o změnu receptur, ale o větší transparentnost směrem k zákazníkovi.

Praktický návod ke čtení etikety

  1. Podívejte se na prvních pět položek – tvoří základ produktu a prozradí, o jaký typ přípravku jde (na bázi vody, oleje, gelu).
  2. Nehledejte jen jednu „zázračnou" složku – účinnost dělá kombinace a koncentrace, ne jediné aktivní jméno v marketingovém textu.
  3. Nebojte se latinských názvů – neznamenají nic tajemného, jen botanický původ složky.
  4. Sledujte alergeny u vonných směsí, pokud víte, že na některé z nich citlivě reagujete – jejich jmenovité uvedení je přesně k tomuto účelu.
  5. Berte marketingová slova s odstupem – „přírodní", „čistý" nebo „bez chemie" nejsou regulované pojmy. Skutečnou informaci najdete jen v samotném seznamu složek.


Číst INCI neznamená stát se chemikem – stačí vědět, na co se ptát. Čím víc složení rozumíte, tím snáz si vyberete produkty, které skutečně odpovídají tomu, co od nich očekáváte, ne jen tomu, co slibuje obal. Prohlédněte si pečující výběr Byssine a zkuste se příště na etiketu podívat jinak.